Argentinské tango je hudební a taneční styl, pocházející z konce 19. století ze dvou velkých přístavů oblasti Río de la Plata – argentinského Buenos Aires a uruguayského Montevidea. Dnes se tangu, které se jako hudba i tanec neustále vyvíjí, věnuje obrovské množství lidí různého věku a profesí po celém světě.
„V oblasti, kde se stýkaly vlivy evropských imigrantů, potomků černošských otroků a kreolů (místních obyvatel), vznikla různorodá směs zvyků, rituálů a víry, ze které se zrodila charakteristická kulturní identita,“ uvedla ve své zprávě mezinárodní kulturní organizace UNESCO. Ta považuje argentinské tango za takový fenomén, že jej včetně hudby a textů písní zapsala v roce 2009 do svého seznamu světového nehmotného dědictví.
A čím je argentinské tango vlastně tak výjimečné a charakteristické? Například tím, že pokud lze o řadě tanců či tanečních stylů říct, že jsou tančeny pro vizuální efekt, pak o argentinském tangu platí vyjma tanečních show přesný opak: pár jej tančí jen pro svůj prožitek, vznikající v danou chvíli z až intimního spojení jejich myslí, hudby a společného pohybu po tanečním parketu.
Navíc jde o tanec velmi improvizační – na rozdíl od řady jiných tanců v něm nejsou dány přesné krokové sekvence. Pohyb se skládá z několika jednoduchých pohybových prvků, kdy jejich kombinací a především rytmizací do hudby vzniká společný pohyb páru, v němž jeden vede a druhý následuje.
Vedle určité jednoduchosti (neboť složitost si každý tancující určuje sám) tango láká prakticky nekonečnými možnostmi rozvoje a především benefitem, kterého se lidem nedostává v každé době: nabídkou zklidnit svou mysl a věnovat čas jen sobě prostřednictvím kontaktu s tanečním partnerem a podobně naladěnou společností. A to prakticky na kterémkoliv místě světa.